Ostravané mají svůj Novoroční koncert

14.01.2010 09:59


„Vídeňští filharmonikové pozdravili celý svět, když na Nový rok zahráli Strausse. Náš Symfonický orchestr Vám kromě Strausse zahraje také české a další světové autory,“ zahajuje ve středu 13. ledna Novoroční koncert ředitelka Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě Soňa Javůrková.

 

Koncert zahájila předehra z operety Cikánský baron Johanna Strausse, pod taktovkou mladého dirigenta Marka Prášila. Ten je na konzervatoři absolventem v oboru hra na klarinet a v současnosti studentem dirigování. Vloni získal na Mezinárodních soutěžích velkých dechových orchestrů několik ocenění za nejlepší dirigentský výkon. Po úvodní skladbě převzal roli dirigenta Stanislav Bogunia, který řídil orchestr po celý večer. A stálo to za to.

Dirigentská hvězda velkých symfonických orchestrů
Stanislav Bogunia je charismatická osobnost. Český klavírista, sbormistr a dirigent studoval konzervatoř v Ostravě a poté absolvoval pražskou Akademii múzických umění. Během let spolupracoval s mnoha slavnými českými sólisty a byl rovněž zván ke koncertování v zahraničí. Řídil orchestry v Evropě, Japonsku, Taiwanu, Brazílii, Argentině a na Kubě. Svým uměním a osobitým dirigováním nadchnul i publikum v Janáčkově sále.

Stanislav Bogunia byl ve všech skladbách slavnostního večera v nepřetržitém kontaktu se symfonickým orchestrem i diváky. Radost z hudby prožíval od začátku až do konce a přenášel ji i mezi posluchače. Hudbu Julese Masseneta, Antonína Dvořáka, Pietra Mascagniho nebo Bedřicha Smetany prožíval s úsměvem a dramatickým pohybem těla.

Škola je na evropské poměry zázrak
Koncert nebyl pro Stanislava Boguniu místem pro umění, ale i osobním setkáním s kamarády a známými, se kterými se léta neviděl. „Je krásné, že se setkávám se starými přáteli. Už je to spousta let, máme za sebou kus života, ale já říkám, nevzpomínat! Stačí, když se vidíme,“ komentoval zástupy přátel Stanislav Bogunia a rozpovídal se i o nové budově konzervatoře: “Škola je ohromná. Dnes zde hraji podruhé a stále mám co obdivovat. Krásná budova s nádhernými varhanami a přitom je to škola. Není to obvyklé spojení, na evropské poměry je to úplný zázrak.“

Stanislav Bogunia obdivoval i pedagogické vlohy vedoucího Symfonického orchestru JKO, Petra Šumníka: „Skládám mu hold, je to profesionál, který umí se studenty pracovat. Dokáže je nadchnout a má s nimi i trpělivost, to je někdy velmi obtížné. Zrovna dnes jsem měl na zkoušce nutkání na opozdilce namísto taktovky použít rákosku. Nakonec jsem se jich jen zeptal, jestli viděli film Obecná škola a to jim jako varování stačilo.“ (smích)

Stanislav Bogunia příliš zkušeností s mladými hudebníky nemá, přesto se nebránil srovnání s profesionálními hráči: „Víte, hlavní rozdíl mezi hotovými muzikanty a studenty je asi ten, že studenti jsou neopotřebovaní a přitom umějí. Na koncertě neměli ani jedno slabé místo. Všichni byli úžasní. Třeba u Tanců z Galanty Zoltána Kodályho jde o náročnou hudbu, která dá zabrat i profesionálům, studenti ostravské konzervatoře ji zvládli během pěti zkoušek.“ Kukačka mezi diváky

Druhou část večera otevřel Karneval zvířat. Překvapení a úsměv na tváři diváků vykouzlila Kukačka v hlubokém lese v podání klarinetisty, který se neočekávaně vynořil ze zadních řad hlediště. Diváci se rázem stáli svědky hudebního dialogu mezi klarinetem a symfonickým orchestrem, jež s osobitou gestikulací a rozzářeným úsměvem řídil charismatický dirigent. V Karnevalu zvířat, v části Pianisté začátečníci, excelovali Nikol Bóková s Vladimírem Halíčkem, vítězové mezinárodních soutěží ve hře na klavír. Novoroční koncert symfonického orchestru se v té chvíli proměnil v úsměvnou veselohru, ve které při dirigování Stanislav Bogunia zároveň teatrálně poklepával do not klavíristce.

Hra do úplného konce
Největší aplaus sklidil Symfonický orchestr Janáčkovy konzervatoře po závěrečné skladbě Tance z Galanty Zoltána Kodályho. Stanislav Bogunia zareagoval, ovace přerušil a do obecenstva s vážnou tváří a šibalskýma očima zašeptal: „My Vám zahrajeme přídavek.“ Otočil se a studentům zavelel: „Poslední čtyři takty.“ Ti nezaváhali. Diváky to však v potlesku jen povzbudilo. Dirigent je opět přerušil a zašeptal:„My Vám zahrajeme ještě jeden přídavek,“ a studentům zavelel: „Poslední takt.“ Po jeho provedení se s širokým úsměvem uklonil, řekl, „já už nemůžu“ a odešel. Ovace byly velké.

Ivana Tobolová, Solokapr.cz